„Jsi svatý Václav?“ vyhrkne Toník překotně na celou třídu. Evička rdíc se zabrebentí, že ano. Toník se zaraduje. Konečně může usednout na tu konečnou židli. A konečně může jako pravověrný milovník druhé války vytáhnout někoho, kdo si místo hádané osobnosti zaslouží, kdo dokáže způsobit šok mezi spolužáky… Toník usedne na židličku a s obřadnou vážností pohlédne na paní učitelku.
„Toníku, máš?“ zeptá se ta.
„Mám!“ posvátně odpoví chlapec. Ve třídě se zvedne les hlásících se rukou. Paní učitelka nestačí vyvolávat a tišit vášně.
„Jsi žena?“
„Ne.“
„Jsi muž?“
„Jo.“
„Jsi král?“
„No… jako ne.“
„Jsi nějaký vládce státu?“
„Jo.“
„Jsi autoritář?“
„Jo.“
„Umlčuješ a vraždíš své oponenty?“
„Jo.“
„Opíráš se o tajnou policii?“
„Ano.“
„Vypisuješ volby, kde může být zvolena jen jedna strana?“
„Jo.“
„Jsi megaloman trpící stihomamem?“
„Jo.“
„Jsi přesvědčen o nadřazenosti svého národa?“
„Samozřejmě.“
„Jsi netolerantní homofob?“
„Jistě.“
„Lžeš svému národu?“
„V jednom kuse.“
„Potlačuješ svobodu projevu?“
„Ano.“
„Rozpoutal jsi nějakou válku?“
„No jéje… vlastně několik.“
„A vraždils v ní civilisty?“
„Ano.“
„Takže jsi válečný zločinec?“
„Ano.“
„Přepadáváš své sousedy?“
„Ano.“
Náhle odkudsi ozve se tenoučký hlásek: „Jsi Putin!“
Toník se zarazí… Tohle nečekal, protože… marně přemýšlí, jak by rozptýlil tohle odhalení, jak by poukázal na nějakou nesrovnalost výše řečeného, aby ze všeho elegantně vybruslil s aureolou znalce historie. Přehrává si všechny otázky, ale je už pozdě. Jeho apatie spustí vlnu posměchu.
„Kdybys byl aspoň Hitler, to by bylo alespoň ošklivý, hnusný a zlý. Ale ty si vybereš tohodle zamindrákovanýho rusáka? To je fakt low, kámo…“ žoviálně se usmívá Adámek a Toníkovi se koulí z očí první slzy. Propuká v pláč. Tohle bylo fakt low…

#BudCechBudLaska a mříže pro Putina!